Historické golfové dřevo R. Simpson Special

Detailní popis produktu

Historické golfové dřevo R. Simpson Special. 
Hůl je ve skvělém stavu s jedinečnou historickou váhou a designem.
odhadované stáří hole 1890.

Robert Simpson
Carnoustie
Robert Simpson Jeden z opravdu skvělých tvůrců holí  se narodil v Elie v roce 1862, ale je spojován spíše s Carnoustie, kde byl profesionálem v letech 1891 až 1898 a kde založil svou firmu. Své učení začal v 16 letech u George Forrestera a po jeho dokončení odešel pracovat pro Roberta Forgana v St Andrews. Přestože mu ještě nebylo ani 21, ucházel se o místo clubmakera v klubu Dalhousie a ze čtyřiceti uchazečů uspěl. Brzy se k němu připojili dva jeho bratři Jack a Archie.

William Honeyman, který píše o Bobovi a Archiem v Bauchope's Golf Annual 1888-9, poznamenává, že „mají své místo uvnitř areálu Dalhousie Club House a jsou velmi vážení pro svou vstřícnou povahu, stabilitu a vynikající zpracování“.

Zemřel v roce 1923. Proslulý svými širšími hlavami, mírně zkráceným a rozšířeným driverem, navrženým tak, aby míček zasažený ne úplně na sweetspot mohl stále letět rovně. Byl také výrobcem dřev. V železech byl známý pro "ball face" sweetspot na jeho železech. Snad jeho nejexotičtějším výtvorem byly takzvané papírové hlavy, na které se vztahuje patent 21475, vyrobené z hornitu, tvrdého vulkanizovaného vlákna vyrobeného ze stlačeného papíru a připomínajícího rohovinu. Patent nebyl na samotný materiál, ale spíše na proces, kterým byl vyroben. Z hornitového plátu se vyřízl hrubý tvar a na deset minut se namočil do vroucí vody, aby byl poddajný. Hlava byla poté umístěna do lisu „jako lis na kopírování dopisů“ (zařízení vynalezené Jamesem Wattem ze slávy parního stroje v roce 1780, kde byla písmena kopírována jejich přitlačením na vrstvu vlhkého papíru s listem pod vrstvou, aby se dostal uvolněný inkoust. ) a ohnuté do požadovaného úhlu. Hlava byla poté ponechána v lisu dalších dvacet minut a poté přenesena do jiného stroje s kolíky, které držely ohnutou hlavu asi týden, dokud nevyschla.

Hornite byl navržen tak, aby byl obarven a lakován jako dřevo a držel olověné zadní závaží a v případě potřeby mosaznou  plochu, a přesto byl „pevnější a odolnější“ (skotský buk je proslulý štípáním), takže nepotřeboval k ochraně rohovinu.